Jmelí pro radost i štěstí

Datum: 7.12.2011
Komentáře: 0
obrázek
Typickým produktem, který můžeme objevit nejen na adventních trzích, ale vlastně v každém květinářství či stánku na rohu v současnosti, je jmelí. K Vánocům patří stejně neodmyslitelně jako stromeček, kapr nebo cukroví. Od nepaměti ho věšíme pod lustr nebo nade dveře, abychom se pod ním mohli políbit a aby nám přinášelo po celý příští rok štěstí a lásku. Kde se vlastně vzalo?

Jmelí je krásné, ať už volíme variantu přírodní, tedy odstín zelený s nažloutlými kuličkami, anebo ozdobené zlatou či stříbrnou barvou. Působí slavnostně a tradice, kdy jej zavěšujeme ve svých domovech ke stropu, k nám prý přišla z Anglie. Prapůvod tohoto zvláštního keříku je ale opředen mnoha pověstmi, jednu z nich můžeme hledat až v Izraeli. Podle legendy prý rostlo jmelí jako strom, z nějž Josef vyřezal kolébku pro malého Ježíška. O třiatřicet let později strom porazili Římané, z jeho kmene vyrobili kříž a na tomto kříži Ježíše ukřižovali. To způsobilo, že se strom velmi styděl, a proto se zmenšil na malé keříky, kterým nezbyde, než žít z jiných stromů. 

Tajemství z minulých časů 

Další legenda se vztahuje zase k mytologii keltských a starogermánských kmenů. Tam odřezávali větvičky na Nový rok druidové s pomocí zlatého srpu (proto se jmelí později začalo pozlacovat), a to zajistilo lidem štěstí a plodnost, odehnalo zlé síly, hladomor či války. Někteří nosili jmelí zavěšené na krku jako ochranu proti zlým silám. Básně ve staré Indii nazývaly jmelí jako kouzelné proutí. V antice jmelí otevíralo brány do podsvětí, proto se vkládalo mrtvým do hrobů. V Itálii jmelí nosily ženy, které chtěly počít dítě, naopak indiánské ženy jmelí používaly jako prostředek k vyvolání potratu. Staří Galové považovali elixír ze jmelí jako nápoj, který jim dodá nadpřirozenou sílu. 

Ať už je některá legenda pravdivá, nebo ne, tradice jmelí ve vánoční výzdobě u nás zdomácněla. Kdo by nechtěl být příští rok šťastný, odvážný a milovaný? Ale pozor – aby mělo jmelí tuto zázračnou moc, tak je potřeba jím být obdarován, ne si ho kupovat. Až tedy vyrazíte na tržiště pro větvičku, myslete na toho, komu chcete udělat radost. Pod jmelím se můžete bez obav políbit s kýmkoliv – ale jen na Štědrý den. Na Nový rok se potom políbení pod větvičkou jmelí doporučuje milencům, kterým zajistí věrnou lásku na celý další rok.
Jinak také každý, kdo pod jmelím projde, bude zahrnut dobrem. A čím více bílých bobulek větvička jmelí má, tím více štěstí do domácnosti přinese. jmelí

Lék i jed 

Jmelí sloužilo jako lék, vyráběl se z něj lektvar na ochranu před jedy či uřknutí. Paradoxně ale jmelí samo o sobě je jedovaté, nicméně v léčitelství i moderní medicíně se používá dodnes. Obsahuje glykoproteidy, peptidické toxiny a polysacharid, histamin a řadu dalších látek. Jejich obsah závisí na době sběru a druhu stromu, na němž jmelí vyrostlo. Z mnoha léčivých vlastností jmelí připomeňme alespoň některé - snižuje krevní tlak, působí proti arterioskleróze, k podpůrné léčbě nádorových onemocnění, proti křečím. Tlumí bolesti hlavy a závratě, je močopudné a má protirevmatické účinky. Potlačuje rovněž zvýšenou činnost štítné žlázy, omezuje výskyt křečových žil a zastavuje krvácení. Také působí proti lupům a zklidňuje podrážděnou kůži. V minulosti prý bylo doporučováno jako lék proti moru a syfilidě. 

Jmelí je zajímavé i svým způsobem života. Vyrůstá v korunách stromů v kulatých trsech o průměru až jeden metr. Zakořeněno je ve větvích, z nichž odebírá živiny – minerály, vodu i cukry. Nejoblíbenějšími hostiteli pro jmelí jsou různé druhy borovice a jedle a dále potom topoly, javor, jeřáb, vrba, olše, jasan, ale také třeba jabloň, ořešák či broskvoň. Na rostlině kromě zelených částí a podlouhlých listů vyrůstají na jaře nevýrazné kvítky a z nich se utvářejí plody – bílé bobule se semeny obalenými lepkavou hmotou. Ostatně – latinský název pro jmelí – Viscum – znamená lepidlo. Předkové proto jmelí také mimo jiné nazývali „lepiňák“. Ptáci lepkavé bobule roznášejí na jiné stromy, semena ulpí na větvích, vyklíčí a zarostou pod kůru. Tím se jmelí rozmnožuje dál. Stromy po napadení jmelím bývají oslabené, někdy mohou až přijít o větve a jmelí znehodnocuje jejich dřevo. Ve světě je známo až sto druhů jmelí – u nás z nich roste pouze jmelí bílé (Viscum album). 

Na podzim berou sběrači jmelí útokem lesy, kde se tento parazit vyskytuje. Je to mnohdy velmi odvážný počin, protože trsy jmelí rostou obvykle na nejvyšších větvích, kam je nutné se pro něj vyšplhat. Proto asi nelze tento způsob doporučit každému. Pokud ještě stále jmelí doma nemáte, nevěšte hlavu. Určitě se najde někdo, kdo vás bude chtít obdarovat. A protože budou Vánoce, nezapomeňte sami někomu jinému větvičkou jmelí udělat radost. 

Šárka Kunická

Foto: Pixmac

Přidat příspěvek

Nový příspěvek

 required:
required:
required:
 
Zatím zde nikdo nepřispěl