I malá zahrádka může být permakulturní

Datum: 16.4.2013
Komentáře: 0
obrázek
Také na malém záhonku nebo v truhlíku si můžeme pěstovat zdravou zeleninu bez chemických postřiků. Pár jedlých keřů nám dá množství zajímavých a neobvyklých plodů. Nejde o to stát se ihned soběstačnými, ale i malé přilepšení a vypěstování pár druhů zeleniny nebo ovoce nám přinese radost a skvělá chuť domácích produktů nás třeba motivuje k dalšímu zahradničení.

V dnešní rychlé době, kdy jsme zatíženi náročným povoláním a každodenními starostmi o zajištění potřeb své rodiny, toužíme po místě, kde se můžeme zklidnit a odložit starosti stranou. Svou pozornost chceme soustředit na věci příjemné a radostné, které nám navrátí ztracenou energii. Dají nám možnost uvolnit stres a přinesou radost a osvěžení. Jednou z nejkrásnějších příležitostí je užitečná zahrada, zahrádka nebo dokonce i užitkově osázený balkon nebo teráska, v našem případě permakulturním způsobem.

Permakultura

Permakultura (vychází z anglického „permanent agriculture“) znamená udržitelné hospodaření, respektující vazby v přírodě. Permakulturní hospodaření je přirozené, neubližující, naopak prospívající přírodě i lidem. Je to živý prostor, navzájem propojený organismus žijící v souladu s přírodními podmínkami a cykly. Nevyužívá uměle dodávané prvky, ale vychází ze symbiózy vztahů jednotlivých rostlin tak, aby rostliny byly zdravé a silné a mohly přinést člověku zdravý užitek. Místo herbicidů a Afrikánjiných chemikálií, které si do zahrádky nechceme přidávat, využíváme přirozených repelentních a desinfekčních vlastností rostlin.  „Některé rostliny, například levandule, šalvěj nebo bazalka odpuzují hmyz, afrikán a měsíček zbavují půdu parazitů poškozujících úrodu. Symbiózu využíváme tak, že k sobě vysazujeme rostliny, které se navzájem obohacují prvky potřebnými pro výživu a růst,“ říká Zuzana Dynková, designérka permakulturních zahrad.  Zeleninu pěstujeme v polykulturách, což přináší dobré využití prostoru a méně práce s pletím záhonů. Rostliny si mohou také vzájemně poskytovat oporu a vyplňovat nevyužitý prostor, jako tomu je např. u tzv. tří sester – kukuřice, pnoucí fazole a dýně.

Permakultura upřednostňuje přirozenost i při volbě rostlin. Vyhýbá se rostlinám, které u nás nejsou doma, naopak využívá rostliny původní a odolné (z keřů jsou to např. kalina, dřín, ptačí zob, růže, hloh, líska, trnka a mnoho dalších), které do krajiny přirozeně patří, často i velmi staré a nešlechtěné odrůdy. Začlenit do zahrady lze i mnoho divokých rostlin (jmenujme např. česnek medvědí, kostival lékařský, lísku obecnou, hlohy a další), které se můžeme naučit zužitkovat pro přímou konzumaci či zpracování.  Z ovocných stromů jsou silnější a životaschopné pravokořenné a vysokokmenné staré odrůdy, které nemusíme prořezávat. Necháváme jim volnost růstu, protože každé rostlině je dáno, jak má růst a plodit. Krásné rakytníkuplatnění v permakulturní zahrádce má živý plot z listnatých jedlých keřů (myrobalány, dříny, lísky, kdoulovce, rakytníky, muchovníky a další), který po zahoustnutí dobře nahradí plot umělý, a ještě si na jeho plodech pochutnáme.

Pokud jsme vlastníky zahrádky, můžeme osít zajímavý „jedlý trávník“, který nejen zpestří rodinný relaxační prostor, ale přinese i mnoho chutného užitku. Jedlý trávník je složený především z různých trvalkových bylin a pouze doplněk v něm tvoří trávy. Nejlépe je tento trávník vysít z již připravených směsí, ve kterých je ideální poměr jednotlivých rostlin pro dané stanoviště. Když se projdeme po trávníku s miskou v ruce, natrháme spoustu jedlých zdravých lupínků a květů na salát k obědu. Takto lze zpracovat například listy a květy pampelišky, sedmikrásku, pampeliškačernohlávek, jitrocel, šťovík, bršlice, krvavec menší, ptačinec a mnoho dalších. Z lebedy, merlíku, bršlice nebo kopřiv připravíme chutný špenát. Na takovém trávníku si mohou děti nejen bezpečně hrát, ale i seznamovat se s rostlinkami a užitečnými broučky a přirozeně a hravě rozvíjet vztah k pestrému světu přírody.

Permakulturní zahrádku můžeme vytvořit i na chalupě, kam jezdíme pouze na víkendy nebo krátkou dovolenou. Vybíráme rostliny, které potřebují méně péče a zahrádku založíme tak, aby rostliny byly schopny téměř samy hospodařit s vláhou a potřebovaly pouze minimální péči od nás. „Na permakulturních zahradách se mi líbí právě jejich soulad s přírodními procesy a tím menší potřeba zásahů od člověka,“ dodává Zuzana Dynková.

Pravdou je, že každá zahrada vyžaduje péči, ale je možné ji uzpůsobit tomu, kolik času jí chceme či můžeme věnovat. Před založením zahrady je třeba vědět, jak chceme zahradu využívat, jaké činnosti nás v ní těší, kolik času chceme trávit péčí o ni. Někdo rád noří ruce do hlíny, někdo naopak chce čas na zahradě trávit převážně odpočinkem. Pokud neradi sekáme trávník, založíme si květnatou louku, která vyžaduje kosení pouze 1x až 2x za sezónu, pokud neradi plejeme záhony, osázíme je tak, aby to vyžadovaly jen minimálně.

Na záhonech např. pomocí mulče omezíme výskyt plevelů a vypařování vláhy z půdy. Zároveň se postupným tlením mulče vrací do půdy důležité a vzácné živiny. Zajímavým a okrašlujícím prvkem v permakulturní zahradě je pěstování bylinek na bylinkovém jahodykopečku nebo tzv. bylinkové spirále.

Pokud nevlastníme zahrádku, spoustu radosti a užitku nám může přinést i efektivní hospodaření na jedlém balkoně či terase. Z truhlíků, květináčů, bedniček, pytlů a různých konstrukcí si bohatě užijeme přírodu a její plody. I zde kombinujeme velké množství běžných zelenin a luštěnin, zajistíme si užitek a vytvoříme kousek svého soukromého přírodního ráje i uprostřed města. I městské děti tak mohou poznat plody i jinak než na pultech supermarketu a zapojit se do péče o svůj jahodník v květináči či si pochutnat na vlastním rajčátku. Přínosem je také to, že máme příležitost k využití kuchyňského odpadu pro blaho pěstovaných rostlinek a posléze i naše vlastní. A zase jsme skončili u přirozeného, magického a věčného koloběhu přírodních sil.

www.staroceskazahrada.cz
foto: Pixmac

 

 

 

Přidat příspěvek

Nový příspěvek

 required:
required:
required:
 
Zatím zde nikdo nepřispěl