Svépomocné omítání hliněnými omítkami

Datum: 27.3.2013
Komentáře: 0
obrázek
Levné omítky a ještě k tomu z hlíny? Že máte jinou zkušenost? Ano, musím vám dát za pravdu. Tak jako všechny materiály i výrobky a s nimi spojené služby, kterými není trh přesycen, nepatří mezi nejlevnější investice. Nejinak je tomu i u hlněných omítek, pokud si je necháte udělat řemeslníky. Takových řemeslníků, kteří o hlíně a hliněných omítkách něco vědí, případně se v tomto oboru vzdělávají, není mnoho. Pro šikovné české ručičky, je určen tento manuál svépomocného omítání hliněných omítek.

 Svépomocné práce nám jsou schopny ušetřit nemalé peníze, které se následně dají použít jinde.  Vedle  úspory za vlastní práci při svépomocném omítání můžeme u hliněných omítek (jako jediných) taktéž ušetřit peníze, pakliže si hliněnou omítku namícháme z místního jílu. Pracovní postupy omítání hliněnými materiály, se zase tak moc neliší od klasického omítání vápenocementovými materiály. Jednotlivé postupy aplikace hliněných omítek, jsou odvislé od podkladu, na který budeme omítat.

Základní model skladby je:

1. jílový přilnavostní nátěr do 1mm nebo hliněný špric do 3 mm

2. hrubá hliněná omítka (15-25 mm, nejlépe se slaměnou řezankou), která se nechá úplně vyschnout (3-4 týdny)

3. poslední se aplikuje jemná hliněná omítka.

V některých případech můžete ukončit omítání i hrubou hliněnou omítkou, kterou je ovšem potřeba lépe povrchově upravit  (zatáhnout), než při klasickém hrubování, ale tímto se dostáváme k tématu o designovém zpracování hliněných omítek…

Technika svépomocného ručního omítání pro neznalé aneb malé připomenutí:

Varianta 1. - jílový přilnavostní nátěr (rozmočený čistý jíl) rozředíme tak, aby když do něj vložíme čistou rukojeť zednické lžíce, musí na ni po vytažení ulpět tato hnědá hmota. Ovšem nesmí být zase moc hustá. Nátěr nanášíme štětkou nebo válečkem. Hrubou hliněnou omítku nahazujeme zednickou lžící na ješte ne zcela zaschlý přilnavostní nátěr, do připravených dřevených omítníků, pokud chceme hliněné omítky rovné. Někdo může dávat přednost nerovným - plasickým hliněným omítkám. V tomto případě hrubujeme bez stahovacích omítníků a zarovnáváme pouze zednickým hoblem o velikosti požadované výsledné plasticitě. Jak již bylo zmíněno, jemné hliněné štuky čekají až na úplné vyschnutí hrubé omítky. Tu před samotným nanášením jemné omítky navlhčíme vodou a zednickým novodurovým hoblem natahujeme jemnou hliněnou omítku v tloušťce do 3mm, dle použitého druhu jemného hliněného štuku. Následně v časovém odstupu zpracujeme do požadovaného designového povrchu (filcováním, hlazením…). Intenzita navlhčení hrubé omítky je odvislá od použité jemné hliněné omítky, resp. její doby zpracování. Ale tím se dostáváme ke složitějšímu zpracování jemných dekorativních hliněných omítek a jejich designu.

Varianta 2. - místo jílového nátěru někdo používá hliněný špric. Jíl smícháme s pískem 1:2-3 a naředíme vodou tak, aby se nám dobře pracovalo, a na stěně, či stropu, po špricování něco zbylo. Můžeme si k tomurto účelu koupit ruční omítačku "čerta", nebo nahazovat ručně zednickou lžící či fankou. Zde upozorňuji, že většina svépomocných stavebníků při tomto procesu bude trochu více znečištěna, než je obvyklé, a taktéž prostor kolem nich… Špric, narozdíl od jílového nátěru, necháme zcela zaschnout a až poté pokračujeme hrubou hliněnou omítkou…

Jaké že to máme podklady a jak se tedy omítají?

1. Nepálená cihla: Hrubá hliněná omítka s výstuhou + jemná hliněná omítka

Příčky z nepálených hliněných cihel je nuto vyzdít se spárami silnými 8mm a taktéž hlubokými. Tohoto docílíme, když při zdění na okraje spodního šáru položíme železné kulatiny o průměru 8mm, mezi ně nalijeme zdící maltu a přes tyto dráty ji zarovnáme . Po odstranění těchto pomocníků máme souvislou vrstvu zdící malty, která nekončí zároveň s hranou cihel. Tato spára slouží u nepálených zděných příček k lepšímu ukotvení hrubé hliněné omítky. Dalším doporučením při omítání nepálených cihel je vložení zpevňovací armatury jako ukončení hrubé hliněné omítky. Jednoduše ihned po vyhrubování natáhnout jutu či perlinku obdobně, jako při tapetování a celou plochu stěny uhladit zednickým hladítkem. A poslední informace, v tomto případě není nutno dávat před hrubou omítkou přilnavostní jílový nátěr, pouze stěnu z nepálených cihel navlhčit vodou, nejlépe rozprašovačem.

2. Keramický pálený střep: Jílový nátěr+ hrubá hliněná omítka + jemný hliněný štuk

3. Plynosilikátové tvárnice: Jílový nátěr+ hrubá hliněná omítka + jemný hliněný štuk

U tohoto materiálu je na zvážení, zda stěny před omítáním nepotáhnout stavebním lepidlem s perlinkou. Použíjte hladítko se zuby, na stěně budou rýhy vodorovně. Někdo to dělá a jiný ne. Záleží jak jsou zdi postavené a co doporučuje výrobce.

4. Vápenopískové cihly, litý beton nebo betonové tvárnice: Cementový špric + hrubá hliněná omítka + jemná hliněná omítka

Na tyto materiály vzhledem k jejich hladkosti je vhodnější použít cementový špric, který necháme zatvrdnout a můžeme omítat. Jílový přilnavostní nátěr můžeme i nemusíme použít, ale nic jím nepokazíme.

5. Sádrokarton:  Jílový nátěr + jemná hliněná omítka

Výrobce SDK nedoporučuje omítání hrubou hliněnou omítkou z obav dlouhodobého působení vlhkosti. Při pomalém vysychání silné vrstvy omítky může nastat rozmočení a narušení soudržnosti SDK. Proto se SDK omítají pouze tenkou vrstvou jemného hliněného štuku. Z praxe všichni víme, že SDK ve spojích občas praskají, proto je nutné plochy před vlastním omítáním zpevnit obyčejným stavebním lepidlem s perlinkou a zahladit rovným zednickým hladítkem. Na  takto připraveném podkladě je potřeba počítat s delší dobou schnutí jemné hliněné omítky.

6. OSB, dřevo, ekopanel a vše na bázi dřeva: Štukatérský rákos + jílový nátěr na stěny+ hrubá hliněná omítka s řezankou + perlinka + jemná hliněná omítka

V tomto případě se jedná o nejdražší skladbu hliněného omítání, jaká může být. U štukatérského rákosu, který slouží jako nosný prvek pro hliněnou omítku, je důležité, aby nosný drát rákosových stébel byl min. pozinkovaný, nejlépe nerezový. Totéž platí i pro vázací drát, kterým budeme rákosovou rohož ke stěně napínat. Tloušťka tohoto napínacího drátu by měla být min. 0,8 mm, raději 1 mm (na strop a šikminy). Rákos přichytáváme sponkami minimálně 18 mm dlouhými ve vzdálenosti maximálně 20 cm a to způsobem, že drát připevníme na koncích tak, aby neprokluzoval pod sponkami. Dále sponkujeme od středu postupně ke konci, čímž se drát napíná a rákos není zvlněný. Přesahy rohoží jsou 10 cm a vede přes ně vždy jeden napínací drát. Pokud je to jen trochu možné, snažíme se, aby stébla rákosu byla vodorovně. Na slaměné ekopanely je nutno použít místo skobiček vruty, nejlépe s rovnou spodní hranou hlavy (čočkovitá, válcovitá). A následuje jíl, hrubá hliněná omítka…

U hliněných omítek je doporučováno zaoblení rohů případně i koutů. Zaoblené rohy jsou praktické proti uražení, kouty jsou spíše estetické. V obou případech podpoříte principy FENG-SHUI. Případná výmalba hnědých hliněných omítek se provádí vápnem, kaseinovými, hliněnými nebo silikátovými barvani, které povrch omítky tolik neuzavřou, ale zpevní a ochrání. Bohužel nátěr může u někoho vyvolat pocit obyčejné omítky opatřené nátěrem. Skutečnost, že pod nátěrem je schovaná příroda, která pracuje pro Vaše blaho, víte pouze Vy a i Vám se po čase může stát při pohledu na natřenou stěnu, že prostě pozapomenete, jaký poklad jste pod nátěr schovali...

Ať vám jde práce od ruky a dílo se vydaří…

Martin Papež
foto: hlinaprodum
www.hlinaprodum.cz

 

Přidat příspěvek

Nový příspěvek

 required:
required:
required:
 
Zatím zde nikdo nepřispěl