Připojovací spára, dokončení montáže, časté chyby a jejich diagnostika

Datum: 15.1.2013
Komentáře: 0
obrázek
Pod pojmem připojovací spára se rozumí celý prostor, který se nachází mezi rámem otvorové výplně a ostěním stavebního otvoru, tedy stavebně-konstrukční částí budovy. Okamžikem zabudování výrobku do stavby se na něj přestává pohlížet jako na výrobek, ale jako na součást stavebního díla. Musí tedy plnit všechny požadavky, které jsou kladeny na stavební dílo jako takové či na jeho součásti. Tato skutečnost je ještě stále dost často podceňována, a proto lze být nezřídka svědkem, že výrobek leckdy i poměrně renomovaného výrobce může být vinou špatně provedené montáže z podstatné části znehodnocen.

O tom, jak kvalitně bude otvorová výplň funkční a bude spolupůsobit s celým stavebním dílem, z podstatné části rozhoduje právě provedení připojovací spáry. Pokud je splněn předpoklad, že pro instalaci do stavby byla vybrána kvalitní otvorová výplň, závisí celkový úspěch na provedení montáže. Kvalita připojovací spáry je zásadně ovlivněna způsobem a provedením montáže.

Časté chyby vedoucí ke ztrátě vodotěsnosti připojovací spáry

Pro úplnost je vhodné se zmínit o požadavku na vodotěsnost všech ostatních součástí otvorové výplně, které tvoří přechod do fasádních partií budovy. Jak bylo již výše uvedeno, splnění tohoto požadavku je velmi důležité. Přesto právě zde často dochází k různým pochybením. Bývají způsobena zčásti neznalostí, zčásti nedbalostí a leckdy též chabou řemeslnou zručností prováděcích firem. Používání tolik oblíbeného silikonového tmelu jako takřka univerzálního těsnicího prostředku nelze v žádném případě doporučit. Všechny části fasády jsou obvykle namáhány velkými výkyvy teplot.

Důsledkem jsou někdy i značné dilatační pohyby většinou tepelně vodivých partií, typicky parapetních plechů. Silikonový tmel není uzpůsoben k tomu, aby mohl větší dilatační pohyby vyrovnávat. Kromě toho působením povětrnosti v průběhu relativně krátkého časového období ztrácí svou elasticitu. To všechno způsobuje postupnou ztrátu těsnosti důležitých detailů. Proto je nutné věnovat provedení napojení součástí oken a dveří do obvodových konstrukcí velkou pozornost a tyto detaily zpracovat a odsouhlasit ještě před výrobou otvorových výplní. Dále se musejí používat jen takové těsnicí materiály a hmoty, které jsou k zamýšlenému použití skutečně určeny. Vhodnost použití lze ověřit podle údajů uvedených na technickém listu materiálu. Řešení přijímaná pod tlakem okolností při zahájení montáže nebývají úspěšná.

Kontrola těsnosti připojovací spáry

Protože se jedná o poměrně důležitý prvek stavby, který je však vizuálně dost problematicky kontrolovatelný, lze doporučit zakomponovat do každé smlouvy ustanovení týkající se kontroly připojovací spáry pomocí tzv. Blower-door testu. Ten spočívá v tom, že se v místnosti vyvine podtlak/přetlak o rozdílu tlaků 50 Pa a během něj se zjišťuje intenzita proudění vzduchu do místnosti či souboru místností. Zároveň lze změřit anemometrem rychlost proudění vzduchu, i když toto měření může být zavádějící, neboť se měří na vnitřním líci stavby, což nemusí být vypovídající o rozsahu problému v konkrétním místě. Může například docházet k nasávání vzduchu do místa infiltrací z velké plochy, pak bude rychlost proudění vzduchu malá i přesto, že se ve vzduchotěsné vrstvě vyskytuje závažný problém. Nebo naopak může docházet k nasávání vzduchu malým otvorem, který povede do místa vzduchotěsné roviny. Pak je situace opačná.

Po tomto měření byl demontován parapet, aby se zjistily příčiny netěsností a bylo možné je odstranit. V tomto konkrétním případě byly zjištěny dva problémy. Prvním bylo, že při demontáži došlo k separaci parotěsné pásky od lepidla, které je na ni ve výrobě naneseno. Je tedy patrné, že i když se jednalo o značkovou parotěsnou pásku, jde pravděpodobně o chybu ve výrobě. Druhým problémem bylo, že parotěsná páska byla přilepena k nadezdívce původního parapetu, který byl takto proveden proto, aby bylo možné z exteriéru zaizolovat parapet nového okna. Nadezdívka byla provedena z plynosilikátových tvárnic krácených řezáním, ale nedošlo k promaltování jejich svislých styků. Právě svislá spára mezi nadezdívanými tvárnicemi, způsobila netěsnost v rovině parotěsné pásky. Je evidentní, že takto nalepená parotěsná páska na netěsné zdivo nemá žádný praktický význam.

V současné době se používají nejčastěji různé druhy tzv. venkovních pásek, které při vysoké odolnosti proti průniku tlakové vody mají poměrně malý difuzní odpor, jsou paropropustné. Dále se používají kompresní pásky, které plní obdobnou funkci. U nich je však nutné dodržovat důsledně maximální přípustnou šířku, kterou mají utěsnit. Při větší dekompresi, než je uvedena v technickém listu výrobku, svou těsnicí schopnost ztrácejí.

Obě fotografie na obrázku dokumentují naprostou nefunkčnost kompresních pásek, které jsou vzhledem k šířce připojovací spáry použity zcela nevhodně; navíc jsou nepřípustně zdvojovány.

Informace jsou použity z knihy:
Zdeněk Petrtyl, Roman Šubrt

www.grada.cz

Úvodní foto: Pixmac

 

 

Přidat příspěvek

Nový příspěvek

 required:
required:
required:
 
Zatím zde nikdo nepřispěl