Celostní architektura rozšiřuje roviny vnímání

Datum: 14.11.2011
Komentáře: 0
Autor: Oldřich Hozman
obrázek
Jakkoli žijeme v racionální době, musíme si přiznat, že architektura zahrnuje více než pouze fyzický pohled na ekologické pojetí staveb. Zdravá architektura je holistickým uměním. Stavby a prostředí v sobě spojují duševní, citové, vitální i fyzické vlastnosti. V těchto rovinách můžeme své životní prostředí vnímat, komunikovat s ním a kultivovat je. Přibližme si tyto vlastnosti (pojmy) a podívejme se na to, jak ovlivňují prožívání našeho prostředí a architektury. Teprve souhrn všech zmíněných rovin tvoří celostní pohled na prostředí a roli architektury v něm.

Když navrhuji novou stavbu, první, o co se snažím, je pomoci novému majiteli navázat vnitřní duševní vztah s místem. Zárodek zdravého vztahu ke stavbě a k místu vzniká již v myšlenkách. Světlé myšlenky a projevy lásky pomáhají vytvořit pozitivní vztah k duchu místa. Laskavou pozornost můžeme do prostoru staveb vnášet například přes různé oslavy a rituály. Patří mezi ně pokládání hraničních kamenů okolo pozemku nebo jiná forma oznámení záměru o stavbě danému místu. Tím symbolicky oznamujeme duchu místa, že je zde nový majitel s novými (pozitivními) úmysly. zelená střecha

Na začátek výstavby lze zařadit rituál položení základního kamene stavby. Mezi účinné metody práce v duševně duchovní rovině patří i blahořečení (pochválení) stavebních materiálů nebo vody ve studni. V naší kultuře je také udržován zvyk vztyčení stromku na krovu při jeho dokončení a slavnostní otevření stavby po kolaudaci. K vytváření pozitivních vztahů v duševně duchovní rovině patří rovněž vědomé a láskyplné uklízení a udržování pořádku na stavbě. To vše jsou úkony, jež vedou ke zdravému vztahu mezi duší člověka a duchem místa budoucího domu. 

Ve všech uvedených činnostech jde o vědomou pozornost, kterou nový majitel věnuje místu a stavbě. Tyto činnosti v nás kultivují úctu k místu i ke stavbě, a proto by měly být uplatňovány nejen na počátku, ale rovněž v celém průběhu výstavby, na konci stavby a také během bydlení. Architektura, kde se člověk této duševně duchovní rovině opravdu věnuje, je ve výsledném působení úplně jiná. Člověka osloví svou jemnou náladou.

Citová (emocionální) rovina architektury 

Ze svých zkušeností vím, že se lidé prvotně rozhodují podle citu. Když budoucí uživatel zvažuje, jak by měl jeho dům vypadat, prociťuje si, co se mu líbí. Je to především estetický výraz, který podstatnou měrou ovlivňuje, jestli se v určitém prostředí cítíme dobře. Nálada stavby působí na prožívání emocí a spolupodílí se na vytváření vztahu k prostředí. Citová rovina je jedna z nejsilnějších úrovní, jež vytvářejí osobní vztah k místům a k architektuře. Ovlivňuje sociální i morální vztahy. 

Ve své práci se proto snažím používat takové metody tvorby, které vytvářejí podmínky pro svobodné vyjádření citů, emocí a přání budoucího uživatele. Jedna z metod, jak se můžeme ponořit do přímého proudu živé tvořivosti zadavatele, je navrhování prostřednictvím modelování ze sochařské hlíny nebo z plastelíny. Přímo do hmoty se tak vyjádří výraz představ a pocitů o budoucí stavbě. Je to zároveň metoda se sociálními prvky. Na modelu může pracovat více lidí. Sdílením názorů a společnou tvorbou modeldojdou ke stejnému souhlasnému názoru. Nálada shody se potom dále přenáší na konečné dílo. Podle mých zkušeností ovlivňuje tato metoda kladně vývoj událostí při zpracování projektu i během stavby a trvá i při využívání dokončené stavby. Uživatelé jsou přes proces, kterým prošli, s návrhem vnitřně silně emocionálně spojeni, protože se na něm sami aktivně podíleli. Takto realizované projekty mají díky citovému prožitku dlouhé trvání. 

Vitální rovina architektury  

Vitální úroveň (rovina životodárných vitálních sil) je v krajině a na zemském povrchu spojena s takzvanými éterickými silami. Rozprostírají se přes síť silových linií mezi jednotlivými energeticky významnými místy. Je to stejná rovina životodárných sil, jaká se u člověka vyskytuje v energetických meridiánech. Slovo vitální vyjadřuje životní sílu neboli „životní dech“, pro který měly různé národy svůj pojem (Slované – Živa, ži, Číňané – či, čchi, Japonci – ki, Indové – prána, Řekové – pneuma, australští domorodci – guruwari, indiáni – mana). 

Životní síla proudící krajinou odpovídá proudění sil v energetických meridiánech lidského těla a naplňuje vitalitou orgány člověka. „Toky“ této život udržující vesmírné energie oživují celý povrch planety Země. V proudech a na kříženích těchto životních sil byly v historii zakládány brody, mosty, křižovatky, cesty a později celá lidská sídla. Lidé měli dříve pro tuto přírodní sílu vypěstovanou citlivost a její proudění jim v krajině usnadňovalo orientaci. Tvar krajiny rozprostírání těchto vitálních sil napomáhá. Silná vitálně energetická místa souzní s místy vybíranými tradičně pro zakládání sídel člověka. 

Jsou to například středy vesnic a umístění velkých statků nebo tvrzí. Hlavní silové linie v krajině nazývané ley lines jsou dlouhé od několika set metrů do mnoha tisíc kilometrů. Spojují důležitá energetická místa v daných lokalitách. V místech jejich křížení vznikají silová centra, ze kterých okolní krajina čerpá životní energii. Z přímých silových linií vychází bezpočet volně plynoucích nepravidelných éterických proudů naplňujících celou krajinu. Tyto toky vitální životní energie korespondují s tvarem krajiny. Tam, kde jsou jemné terénní zářezy a mírné prohlubně, se životní síla lépe udržuje a shromažďuje. Jsou to pak víceméně vhodná místa pro stavbu lidských obydlí. energetické síly

Rozsáhlá stavební činnost člověka způsobuje narušení těchto jemnohmotných struktur.  Dochází tak k trvalému oslabení vitality celých krajin, nejčastěji ve městech. Protože v této oblasti neexistuje žádná „objektivně vědecká“ (měřitelná) metoda, zůstává pro harmonické řešení těchto kvalit zatím pouze rovina niterného cítění a rozhodování. Bude záležet na naší odvaze a schopnosti vypěstovat si cit pro tuto úroveň vnímání skutečnosti. 

Promyšlená architektura ovšem může s prouděním životodárných vitálních sil v krajině souznít a podpořit jeho účinek. Výsledný efekt proudění vitální energie zlepšují například vyvážené proporce, krása detailů, vhodný rytmus rozmístění stavebních prvků či struktura přírodních materiálů. Kvalitu a sílu přítomnosti životodárných vitálních sil ovlivňuje citlivé usazení staveb v souladu s tvarem krajiny, a především estetika stavebních děl. dlažba

Jako příklad uvádím nové dláždění náměstí ve Vlachově Březí (realizace 2007), které je založeno na průběhu vitálně energetických sil v okolí místního kostela. Členění dlažby navazuje jak na sakrální geometrii kostela, tak na geomantické vlastnosti okolní krajiny. Z jemnohmotného energetického bodu před oltářem v interiéru kostela se hvězdicovitě rozbíhají energetické linie do okolních energetických míst v nedaleké krajině. Směry těchto linií jsou zachyceny novým návrhem v barevné různorodosti dlažby náměstí. Jedná se o vůbec první českou realizaci v architektuře, kdy jsou tímto způsobem začleněny jemnohmotné geomantické vlastnosti krajiny do konkrétního díla. náměstí

Fyzická rovina architektury 

Pojem zdravý materiál ve fyzické rovině můžeme obecně charakterizovat tím, co je nám přirozeně příjemné. Lze to také dobře chápat na měřitelných vlastnostech materiálů a staveb, které mají vztah k prokazatelným vlastnostem lidského zdraví. Souvisí to například s toxickými látkami v některých materiálech. Pokud zohledníme vlastnosti týkající se pojmu „zdravý“ i z celostního pohledu, uvedu zde příklady materiálů a technologií, jež jsou pro člověka zdravé. 

Jsou to například vytápění sálavými zdroji tepla a nízkoteplotními systémy (stěnové vytápění, krby a pece). Zdravé jsou také prodyšné přírodní izolace (dřevovláknité desky, sláma, len, konopí, vlna). Vlhkost regulují paropropustné konstrukce s přírodní parobrzdou (přírodní papírová parozábrana, případně juta nebo filc máčený v jílové kaši). Vzduch zlepšuje podtlakové větrání (vzduch přicházející infiltrací) a přírodní materiály s neupravovanými povrchy. Především dřevo a hliněné omítky, které zachovávají obsah volných záporných iontů ve vnitřním prostředí staveb. Dřevostavby a celodřevěné konstrukce stropů zachovávají geomagnetické pole Země, Celostně se chovají voda, kámen, dřevo a jíly z místa stavby. izolace slámou

Zdravá architektura na fyzické úrovni obsahuje ty nejjednodušší technologie a co nejprostší stavební techniky. Důležité je na závěr říci, že s hmotou bychom měli pracovat duchovně, jak bylo naznačeno v úvodu. Jen tak se nám podaří v architektuře vyrovnat čistě materiální pohled na skutečnost. Věřím, že celostní pohled na architekturu povede postupně k vědomému uchopování souvislostí při tvorbě našeho životního prostředí. Přeji si, abychom se otevřeli důvěře v duševně duchovní původ člověka a víře v to, že náš svět i architektura obsahují také úrovně, které přesahují fyzickou rovinu. 

Oldřich Hozman 
www.arc.cz 

Autor:

Akademický architekt Oldřich Hozman vystudoval VŠUP v Praze, obor architektura. Architektonické tvorbě se věnuje profesionálně od roku 1989. Do svých návrhů zahrnuje principy feng-šuej, geomantie, ekologie a organických staveb. Prosazuje celostní pohled na prostředí i architekturu. Přednáší o nových přístupech tvorby architektury v souladu s přírodou. 

 

Přidat příspěvek

Nový příspěvek

 required:
required:
required:
 
Zatím zde nikdo nepřispěl