Ekologická architektura – co vše si můžeme představit?

Datum: 27.10.2011
Komentáře: 0
obrázek
Pojmem ekologická architektura se běžně nazývají například stavby, které mají zatravněnou střechu. Plocha střechy vrací do přírody zeleň, jež byla zničena stavbou. Taková střecha také pomáhá v létě dům ochlazovat. Zatravněné střechy vypadají pěkně na pohled.

Řekněme si však upřímně: stačí výše uvedené opravdu k tomu, abychom mohli nazývat takovou stavbu ekologickou? Vždyť ostatní části stavby třeba vůbec ekologické nejsou. Kde jsou hranice a co přesně určuje používání pojmu ekologická stavba?

Můj osobní názor je, že ekologická stavba by měla být především zdravá. Zdravá pro člověka i pro krajinu. Působí-li prostředí zdravě, je v rovnováze daleko více souvislostí než jenom třeba to, že má stavba zelenou střechu. Úplnou zdravost prostředí vnímáme nejspíš jen v panensky nedotčené krajině. Zvládneme navrhnout takovou architekturu?

Důležité přírodní materiály

Tomuto ideálu je možné se přiblížit. A to stavbami, které používají co možná nejčistší přírodní stavební materiály a zároveň dbají na estetiku. Člověk vnímá zdravě prosté materiály, například kámen, hlínu, dřevo a rostlinné produkty. Jsou-li navíc kultivovaně zpracovány, působí stavba z nich harmonicky. To je jedna z cest, jak se přiblížit pravému významu pojmu zdravá ekologická architektura.

Přírodní materiály a ekologické technologie ale samy o sobě nestačí. Odrážejí pouze materiální přístup k řešení prostředí. Promlouvají jenom k fyzické části vnímání. V ekologické architektuře je třeba se soustředit i na kultivaci toho, čím se naplňuje duše člověka, tedy na estetické zpracování staveb, které tvoří kulturu prostředí.

Dům pro duši i duše pro dům

Je-li architektura krásná na pohled, jedná se o zážitek pro duši člověka. To, jak prostředí vypadá, má vliv na to, jak se v něm chováme. Krása prostředí vychovává. Do špinavého kouta ve městě klidně odhodíte další nedopalek. Ale nad krásnou bílou vyleštěnou podlahou z mramoru byste si to přinejmenším rozmysleli. S ekologií souvisí chování, které prostředí ovlivňuje. Přírodní materiály mohou být i ušlechtile a umělecky řemeslně zpracované.

V panensky nedotčené přírodě, která pro nás představuje určitý ideál, však zažíváme ještě něco vyššího. Je to posvátnost prostoru, který nás vede k úžasu a okouzlení. Zažíváme to například, když stojíme mezi krásně tvarovanými skalami nebo v harmonickém údolí řeky. Jsme-li krásou nějakého místa opravdu silně osloveni, máme potřebu vyjádřit svůj pocit pochvalnými slovy.

Podobnou náladu můžeme zažít v posvátné stavbě. Vytváří v nás hlubokou pokoru nad tím, co bylo okolo nás stvořeno. Duchovní kvalita prostředí prohlubuje v člověku úctu k místu a k materiálům. Dá-li se v architektuře zažít pocit pokory, tak probouzí v člověku zájem o duchovní kvality života. Když pronesete k blízkému příteli upřímnou pochvalu, jeho vztah k vám se změní. Podobné je to s prostředím. I k místu se dá promluvit. Krásným slovem je možné blahořečit a uzdravovat. Budete-li svůj dům ze srdce milovat a chválit, pozná to z jeho nálady každý, kdo tam přijde. To je další z úrovní, jak povýšit a rozvíjet pojem ekologie.

Oldřich Hozman
www.arc.cz
Přidat příspěvek

Nový příspěvek

 required:
required:
required:
 
Zatím zde nikdo nepřispěl