Zdraví není jen fráze

Datum: 27.10.2011
Komentáře: 0
obrázek
Před mnoha staletími pronesl antický filozof Démokritos: „Lidé žádají v modlitbách od bohů zdraví, ale že sami v sobě mají nad ním moc, nevědí.“ Je zajímavé, že tuto moudrou větu téměř nikdo nezná, natož aby ji považoval za pravdivou nebo aby se jí řídil. I v antickém Řecku se tato znalost těžko prosazovala. Mohlo by se zdát, že víc než dva tisíce let stačilo na její ověření. Nestalo se tak a vše, z čeho toto tvrzení vycházelo, bylo zapomenuto.

Pohled na zdraví si můžeme porovnat s definicí Světové zdravotnické organizace z roku 1948: Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody a ne jen pouhá nepřítomnost nemoci či slabosti. Démokritovo sdělení se mi líbí o hodně víc. A také mu věřím, určitě za tímto sdělením bylo mnoho zkušeností i znalostí. A myšlenka, že mohu ovlivnit svůj stav, tedy stav své osobnosti, mě láká. A po mnoha letech zkušeností a práce se sebou mohu s odpovědností říci, že Démokritos měl pravdu.

Odkud začít

Začít se dá kdykoliv a odkudkoliv. Tím jsem chtěla říci, že neexistuje žádná výmluva, proč ne teď. Brání nám v tom většinou jedna maličkost. Jsme od přírody líní, a tak začínáme až v okamžiku, kdy už není nic, co by nám pomohlo bez vlastního přičinění. Já jsem se také nezajímala o to, jak uchovat své zdraví co nejdéle. Až když jsem na vše zbyla sama. Když přišly potíže, spoléhala jsem se na tablety a současnou medicínu. Velmi záhy jsem se dozvěděla, že mi nic z toho, co jsem měla na mysli, nepomůže. A uslyšela jsem větu, kterou mnozí jistě znáte: S tím se musíte naučit žít.

To jsem nechtěla, a tak jsem sháněla informace o alternativních možnostech pomoci. Nakonec i většina léků používá výtažky z bylin či jiných přírodnin. A co to Démokritovo tvrzení? Našla jsem mnoho protichůdných informací. Začala jsem je třídit a pomalu jsem oddělovala zrno od plev. A tak vzniklo něco, co pomáhá a možná je i trochu pochopitelné.

Poznávání sebe sama a svých možností

Došla jsem k závěru, že nejdůležitější je poznání vlastního těla i psychiky a jejich potřeb. Čím se liší hmotné tělo od myšlenek a emocí? Můžeme o emocích a myšlenkách hovořit o nehmotných tělech? Jak se vzájemně ovlivňují tyto tři části každé osobnosti? Kdy a proč se něco pokazí, proč vznikají potíže, proč se někdy promění v neodstranitelné následky, jak najít příčiny jednotlivých potíží, jsme všichni stejní, čím se lišíme, proč? Otázek je mnoho a odpovědí bude jistě ještě více. Začneme opatrně, od toho, co je obecně známé, a pomalu si budeme odhalovat to méně obvyklé až nakonec skončíme u objevného.

Co nás ovlivňuje: Životní prostředí

O tom, jak pracuje mozek a co se v něm děje, toho víme už dost, ale ne všechno. Proto si můžeme vytvořit model, který leccos vysvětluje. Nejprve se zamyslíme nad komunikací s okolím. Jak víme, k tomu abychom se orientovali v hmotném světě, nám slouží smysly. Dodávají do mozku zprávy o tom, jak to kolem nás vypadá a co nás v daném okamžiku zajímá. Všechny smysly sledují neustále prostředí, které nás obklopuje, a „zvukem i obrazem“ nás informují o všem zajímavém. Mozek pak dodá vysvětlení a my si uděláme závěr. Ten zapůsobí na některou část naší osobnosti jedním ze dvou možných způsobů. Buď nás zpráva potěší, nebo zarmoutí.

To, co nás obklopuje a odkud dostáváme všechny vnější podněty, nazýváme životním prostředím. Opět si vysvětlíme, co tento pojem znamená. Zahrnuje v sobě všechno, co patří do našeho okolí a k životnímu stylu, a má vliv na všechna naše těla. Vlivů je celkem sedm – fyzikální, chemické, biologické, sociální – a tyto se dále dělí na pracovní vztahy, rodinné vztahy, volný čas a kulturně-historické vztahy.

Fyzikální vlivy nás obklopují a jako jedinci s nimi téměř nikdy nemůžeme nic dělat. Patří sem například hluk, prašnost nebo počasí ve vnějším prostředí a osvětlení či teplota ve vnitřním. S chemickými vlivy je to podobné. Z mnoha můžeme vybrat ty nejznámější – oxidy dusíku a síry a ozón. Pokud se jim chceme vyhnout, pak musíme volit místo pobytu tak, abychom se s nimi nesetkávali.

Mezi biologické vlivy pak řadíme především všechny mikroorganizmy, z nichž některé ohrožují naše hmotné tělo. Jestliže se pohybujeme mezi lidmi, pak se jim těžko můžeme vyhnout. Z těchto prvních tří můžeme změnit jen nepatrnou část. Většinou jsme postaveni před hotovou věc, se kterou nemůžeme nic dělat. Proto bychom se s tím měli smířit a snažit se snížit rizika na minimum. Pokud se některému z nich můžeme vyhnout, měli bychom to udělat.

Sociální vztahy jsou nejdůležitější

Z tohoto pohledu jsou pro nás sociální vztahy daleko důležitější. Na rozdíl od prvních tří součástí životního prostředí je můžeme měnit. Na prvním místě je u mnohých z nás práce. Ti, kdo v ní tráví většinu času, by si měli uvědomit, že do pracovních vztahů patří nejen spolupracovníci, ale i ostatní části pracovního prostředí. To znamená, že jsme ovlivňováni fyzikálními, chemickými i biologickými faktory, které jsou spojeny s naším zaměstnáním. Vidíme, že pracovní prostředí ovlivňuje všechny části naší osobnosti. Není to jen hmotné tělo, na které se specializují například biologické vlivy, ale je to oblast psychiky, která je na pracovní vztahy velmi citlivá. Mnoho z nás poznalo, jak špatně se pracuje s nespolehlivým šéfem nebo nejbližším kolegou. Nejen, že jsme nespokojeni v práci, ale často si odnášíme špatnou náladu i domů. Jsou-li problémy opravdu nepříjemné, mohou se nám vloudit i do snů a znepříjemnit nám nejen celé dny, ale i noci. Pokud se nám však podaří se vším se vyrovnat, pak máme z jedné sedminy vyhráno.

Nyní si objasníme, jak působí na osobnost rodinné vztahy. Zase najdeme mnoho lidí, pro které je rodina na prvním místě. Pokud k nim patříme, pak si musíme uvědomit, že život v rodině má na nás největší vliv a další jsou vždy podružné. Mnozí z nás poznali, že pokud se zklameme v někom blízkém, bývá to velmi bolestné. Také definice rodiny je pro každého z nás trochu jiná. Pro někoho je samozřejmostí, že do nejužšího kruhu patří i velmi dobří přátelé, pro jiného je rodina pouze klan nejbližších příbuzných. Máme rozdílné představy o tom, jak by měla rodina vypadat. Velký vliv má především to, co jsme jako rodinu vnímali v dětství. Vše okolo našeho samostatného života se pomalu vytváří už od nejútlejšího mládí. Model, ve kterém jsme vyrůstali, buď zcela zavrhneme, nebo přijmeme. Pokud se rozhodneme vytvořit si vlastní rodinu, pak musíme vzít v úvahu i představy partnera. Myslím, že už začínáte tušit, jak složité jsou právě rodinné vztahy. Navíc se do naší největší blízkosti dostávají další lidé, kteří nás ovlivňují nejen svými přáními, ale i náladami a výčitkami.

Z tohoto pohledu je vidět, že rodinné vztahy jsou velmi různorodé. Vždy musíme počítat i s původem obou partnerů a jejich pohledem na využití volného času. A my, kteří jsme uprostřed tohoto mumraje, vidíme všechno jenom z jedné strany. Rodinné vztahy tedy můžeme zařadit mezi subjektivní. Jistě jste někdy slyšeli obě strany jednoho partnerství. Stejná událost se v jejich podání promění ve dva rozdílné příběhy. Objektivita je totiž z rodinných vztahů ve většině případů vyloučena.

Myslet především na sebe

Víme, že jsme jedineční a neopakovatelní. Proto je zřejmé, že každý z nás má svoji nejoblíbenější činnost v jiné oblasti. Někdo by dal duši za práci, jiný za rodinu a někdo za stálou volnost a svobodu. Volný čas je v současnosti problémem pro většinu z nás. Když to hodně zjednodušíme, pak se rozdělíme na dvě skupiny: první, která volný čas nepostrádá, a druhá, které neustále chybí. Ani jedno, ani druhé není na místě. Jedno však musíme za všech okolností: vždy si dopřát dostatek času, který věnujeme pouze sobě. Ať se nám to líbí nebo ne, do volného času patří péče o vlastní osobu a je vždy na prvním místě. Pokud se staráme především o druhé a nevěnujeme si tolik pozornosti, abychom byli spokojeni, pak se nám to dříve či později vymstí. Většinou to poznáme na vlastním zdraví. Jsme nejčastěji znehybněni, abychom měli dost času věnovat se tomu, co jsme zanedbali. Zároveň si uvědomíme, jak vratký je žebříček hodnot a jak lehce se převrátí vzhůru nohama. žena s kytkou

Pokud jsme moudří, nenecháme vše dojít až do nepříjemného konce. Můžeme si, zcela dobrovolně, svůj čas rozdělit mezi činnosti, kterými se chceme zabývat. Vím, že se to lehce řekne, ale podstatně hůř uskutečňuje. Nakonec můžeme experimentovat, nechat si poradit či skloubit vlastní představy s touhami členů rodiny. Vše záleží na nás, na našem přístupu, toleranci, schopnosti radovat se z radosti druhých a na mnoha dalších okolnostech. Za to všechno neseme zodpovědnost a podle toho velmi často vypadá i naše osobnost. Pokud si uvědomíme, že čas lze využít zároveň pro jednu nebo více oblastí, pak už se s tím dá něco dělat.

Poslední, kulturně-historické vztahy, jsou například pro mě příjemné a jsem pyšná na všechno, co se týká životů mých předků. Nestydím se za prostopášníky či požitkáře, ani za vesnice, ze kterých pocházeli. Vždy se mi to zdálo docela přirozené a nemohla jsem dlouho pochopit, proč jsou tyto vztahy stejně důležité jako ostatní tři, patřící k sociálním vlivům. Protože jsme každý jiný, pak jsou i takoví, kteří se za svůj původ stydí.

Všechny tyto vlivy patří do nadprahových a ať chceme nebo ne, způsobují nám stres. A jak se zdá, patří stres do nejčastějších příčin našich potíží. Odborné studie došly k závěru, že osmdesát procent chorob má psychické příčiny. A proto je tak nutné mít svoji psychiku pod kontrolou a cítit se po této stránce v pohodě. Jen tak totiž můžeme dosáhnout harmonie.

Věra Slavíková
www.vs.mnt.cz
Foto: Pixmac

Přidat příspěvek

Nový příspěvek

 required:
required:
required:
 
Zatím zde nikdo nepřispěl