Než položíme základní kámen aneb co to je celostní architektura

Datum: 25.10.2011
Komentáře: 0
obrázek
Celistvost je odvozena od slova cella. Je to výraz, který v sobě nese informaci, že ve vztahu k celku nic nechybí. Celostní architektura zahrnuje zmíněné kvality v jeden tvůrčí celek. Je svým principem preventivní a tvůrčí. Již před stavbou domu je dobré se s místem vnitřně spojit a komunikovat s ním. Mezi vhodné způsoby patří různé rituály, například oslava položení základního kamene stavby. Hlavním úkolem je najít vyvážený poměr mezi myšlením a cítěním, proto je důležitá kultivace celostního a vědomého plánování našeho prostředí.

Celostní architektura představuje duševní, citové, vitální a fyzické projevy v člověku i krajině. Jedná se o trend holistického, tedy celostního přístupu v tvorbě. Vztahuje se k němu vše, co nás přesahuje. S termínem zdravé domy se pojí význam vyjadřující stav harmonické vyváženosti se širokým přírodním celkem. Pokud je člověk zdráv, mohou se jeho vlastnosti plně rozvíjet. Zdravá architektura je tedy takovým prostředím, které jedinci i přírodě vytváří prostor pro rozvoj spokojenosti, hravosti, radosti a lásky.

Návrat k přírodě

Vědomý záměr stavět zdravě je vyjádřením podvědomé snahy současného člověka západní civilizace vracet se k prostotě přírody. Lidská tvorba se ve zdravém prostředí stává vědomou. Toužíme se stát více vnímavými, schopnými předvídat, přejeme si rozvíjet intuici, chceme se stát citlivějšími, rozumnějšími a moudřejšími. Ve vyváženém prostředí lidská duše intuitivně rozpozná míru tvořivosti a možné destruktivnosti tvorby. Lidská bytost je plně propojena se všemi úrovněmi přírody. Je jejich odrazem. Slovo člověk vyjadřuje ve slovanských jazycích samotnou podstatu toho, čím jsme. Je odvozeno od kořene pojmu celý a souvisí s významy ucelený, celistvý.

Tím základním, s čím jsme v přírodě spojení, je cyklus opakujících se dějů. Stěžejním je pro nás rytmus dne a noci a vyvážený poměr mezi fyzickou a duševní činností. V domech by tomuto rytmu měly odpovídat místnosti pro aktivitu a pro odpočinek. Tvary otevřené a uzavřené. V architektuře je v tomto smyslu například důležitá správná orientace a funkční využití místností ve vztahu k osluněné a zastíněné straně domu. Správné a vyváženě se střídající cykly při našem pohybu prostorem vedou ke správnému vnímání – zažívání prostředí – a ke správnému rozhodování. Praformou v přírodě je kruh nebo ovál. Je podstatou jednoprostorových obydlí, jako jsou zemnice, iglů, týpí nebo jurta, s nimiž jsme podvědomě spojeni.

Celostní architektura

Proto jsou nám tak příjemné domy s vnitřní zahradou nebo otevřené vnitřní dvory a náměstí. Jsou místem regenerace a odpočinku. Rytmy přírody určují vývoj a kvalitu života. Prožíváme je neoddělitelně od prostředí. Vezměme si jako příklad pohyb vstupními prostory. Směřujeme-li po venkovním schodišti s podestami ke vstupnímu foyeru, jsou to právě pauzy, které cítíme na podestách místa v čase, a uvědomujeme si svoje přibližování se k budově. Vstoupíme. Uvnitř jsou mezi foyerem a sálem znovu schody a průchod členěný sloupy. Pokud je jejich rytmus správný, dává nám opět možnost příjemně prožívat vstup do sálu. Záleží také na velikosti vstupního prostoru. Správné rytmy jsou spojeny s vnímáním krásna.

váza

Zažívání jednoty se v architektuře týká středu a symetrie. Středem krajiny může být město, centrální náměstí nebo stůl uprostřed místnosti. Na něm třeba váza s květinou. Je důležité, abychom v jakékoli tvorbě začleňovali principy středu, osovosti, ohraničenosti i otevřenosti a dovedli správně vyjádřit význam centra vztahujícího se k danému řešenému prostoru. Stejně důležitá je přítomnost vyvážených protikladů. Přítomnost této kvality v návrzích staveb vede k rozvoji tvořivosti a hledání správné míry rozvoje. Tento princip rozpoznaly všechny staré civilizace.

Genius loci

Celistvá kvalita prostředí má mnoho úrovní, které je možné stručně popsat a přirovnat ke složení lidské bytosti. Proto je charakterizujeme jako úroveň duchovní, psychickou, vitální a fyzickou. Kvality energií krajiny v sobě skrývají tyto lidské úrovně a naopak. Stejně jako jsme my součástí krajiny, i ona je zapsána hluboko v nás. Přesahující rovinou pro celistvé pochopení prostředí jsou myšlenkové síly. Je třeba dávat dobrý pozor na to, co nás na konkrétních místech napadá. To jsou vlastnosti, které zastupují duchovní stránku kvalit prostoru. V souznění člověka s krajinou se tato úroveň projevuje na způsobu a formách kultury osídlení a společenské kultivaci daného území. Duchovní úroveň konkrétního prostoru odráží také kvalita duševního vlivu člověka na kulturní rozvoj krajiny. Jde o to, aby se nám podařilo vytvářet v našem prostředí místa pro duševní život.

Úroveň citových sil (psychická rovina) je spojena s dynamikou procesů činnosti. Určují děj událostí a atmosféru místa. Citové síly určují kvalitu pohybu, a tedy i vývoje. Stejné je to s krajinou. V přírodě určuje tento rytmus tzv. elementární vědomí místa. Je formou vědomí přírody. V kulturách různých národů se tyto kvality personifikovaly v pohádkách, folkloru, mýtech a pověstech. Úroveň citových sil v přírodě představuje dynamiku, kterou na nás daná lokalita působí. Jde tedy o to učit se s těmito silami komunikovat a správně je začleňovat do architektury. V minulosti jim byly věnovány podoby v sochařství, na freskách či malbách. Ale obdobně tomu může být i dnes.

Vitální úroveň (životodárná) je v krajině spojena s éterickými silami rozprostřenými skrze síť linií, které spojují jednotlivá energeticky významná místa. Slovo éter je zde třeba chápat jako životní sílu, dech, pro který měly různé národy vlastní názvy: Slované živa, ži, Číňané čchi, Japonci ki, Indové prána, Řekové pneuma, australští domorodci guruwari, indiáni mana. Životní síla proudící krajinou pro přirovnání odpovídá meridiánům lidského těla. V něm také proudí univerzální vitální síla v energetických drahách a naplňuje orgány životní silou. „Toky“ této život udržující vesmírné energie prostupují celý povrch Země. V proudech a na kříženích těchto sil byly zakládány brody, mosty, křižovatky, cesty a později lidská sídla, centra, z nichž okolí čerpá životní energii.. Tvar krajiny jejich rozprostírání napomáhá. Trvale je ale vitalita celých krajin oslabována, nejčastěji ve městech. Protože v tomto ohledu neexistuje žádná objektivně „vědecká“ metoda, musíme se spolehnout pouze na niterné cítění a rozhodování. Bude záležet na naší odvaze a schopnosti vypěstovat si cit pro tuto úroveň vnímání skutečnosti.

Geopatogenní zóny

Materiálními vlastnostmi prostoru, které u člověka tvoří fyzické tělo, odpovídají v krajině tvary a geologická skladba terénu. Fyzická úroveň reality, to je vše, co se uskutečňuje v materiálech a jejich formách. Je to reliéf krajiny, orientace pozemku, směr cest, struktura sídel, stavební hmoty a podobně. Správná orientace domu by měla být ve vztahu k pohybu Slunce po obloze a k tvaru krajiny. Dobře navržený a umístěný úsporný dům šetří energie na vytápění i na letní chlazení. Do fyzické úrovně reality patří skladba geologického podloží. Místa geologických zlomů a styků hornin jsou pro stavbu obydlí nevhodná. Je to proto, že v takových lokalitách je zvýšený výskyt rychleji se pohybující zemské energie vystupující z velkých hloubek pod povrchem. Jsou to velmi aktivní a živá místa a vibrace jejich energií nenabízejí lidskému organismu klid v době, kdy spí nebo odpočívá. Průvodním jevem u geologických zlomů bývá radioaktivní plyn radon. Pokud se tyto vlastnosti zemské kůry rozpoznají včas, je možné přizpůsobit umístění budovy tak, aby nedocházelo k negativnímu vlivu silných a příliš živých zemských sil. Geologické vlastnosti hornin a místa zlomů v podloží jsou poměrně dobře zdokumentovány na základních geologických mapách České republiky. Tam si je můžete před koupí pozemku zkontrolovat. Do fyzické roviny chápání reality můžeme také zařadit jemnohmotné vlastnosti podloží, tzv. geopatogenní zóny. To jsou místa a linie vyzařování nejčastěji nad spodní vodou.  Souvisejí s různými dutinami  v podloží či se směry vodních proudů pod povrchem Země. Zóny této živější energie nazývané geopatogenní vznikají jako průmět rezonancí mezi vibrací Země a vibrací Vesmíru. Při správně rozvržené a umístěné stavbě není třeba toto záření odrušovat. Je součástí přírody a je jen pro lidský organismus nepříliš vhodné pro svou příliš aktivní a živou energetickou vibraci. Hlavně v době spánku a odpočinku. Rozhodně je dobré, nevytvářet si z těchto sil žádnou obavu. Jsou to běžné přírodní energie. Denně je překračujeme a míjíme.

Proto je vhodné si průběh geopatogenních zón nechat zaměřit před stavbou domu. A rozmístění postelí navrhnout tak, aby byly mimo linie spodní vody.

Oldřich HOZMAN
www.arc.cz

Přidat příspěvek

Nový příspěvek

 required:
required:
required:
 
Zatím zde nikdo nepřispěl