Jak se dříve léčilo…

Datum: 31.1.2012
Komentáře: 0
obrázek
Když vás dnes přepadne chřipka nebo nachlazení, v každé lékárně pořídíte nepřeberné množství prostředků, díky nimž se nemoci snáze zbavíte. Pokud je choroba komplikovanější, vyrazíte k lékaři, dostanete antibiotika, v nejhorším případě se odeberete do nemocnice – stejně jako s úrazem. V nemocnici také probíhají operace či porody, proti nebezpečným nemocem se necháváte očkovat, s bolavým zubem uháníte k zubaři. Přijde vám to ve většině případů přirozené a běžné a těžko si představíte, že by to bylo jinak.

Není to ale zase tak dávno, kdy všechno opravdu jinak bylo. V některých místech naší země, zejména v opuštěných osadách v pohraničních horských oblastech, se kvalitní lékařské péče nedostávalo ještě v první polovině dvacátého století. Matky rodily doma, často hned po vykonání náročné práce na poli. Pokud někdo potřeboval lékaře, často trvalo několik dnů, než se k němu v obtížném terénu uprostřed zimy dostal. Proto se pro něj volalo obvykle jen v nejzávažnějších případech. Mnohem častěji lidé spoléhali sami na sebe – a na přírodu, ve které žili a která je obklopovala. 

Kysané zelí obsahuje vitamín C zelí

Tak třeba chudí horalé získávali vitamíny. V rodinách se nakládalo do soudků zelí, v létě se zavařovalo a sušilo dostupné ovoce, například maliny, borůvky, brusinky či jablka. Sbíraly se také šípky, trnky, bezinky a mnoho dalších bylinek, z nichž každá měla svoje praktické využití v době, kdy někdo z rodiny ochořel. Nejčastěji to byl heřmánek, lipový květ, třezalka a květ bezu. Sušené bylinky se zavěšovaly v plátěných sáčcích na trámy. Do láhve se žitnou se nakládala arnika,rnika výluh pomáhal především na hnisavé rány. 

Na záněty křenovou placku 

Na rány a na bolestivá místa se natíraly také různé domácí hojivé masti, vyrobené obvykle ze sádla (vepřového nebo i psího) a bylinek anebo z obilnin (například lněného semínka či praženého ovsa). Jako zázračný lék fungovala křenová placka – nastrouhaný křen položený na čistý pruh látky dokázalkřen vytáhnout kdejaký zánět. Na obklady se používal také chlebový kvásek, octová voda nebo rozšťouchané horké brambory, které jinak představovaly hlavní jídlo chudých horalů. 

Nejčastější potravinou bylo po bramborách mléko, jinak hlavní zdroj bílkovin (maso bylo totiž vzácné a jedlo se jen výjimečně o svátcích). Mléko se nechávalo zkysnout v dížích a z něj se nejen připravovaly syté polévky, ale sloužilo také jako lék. Syrovátka, vzniklá při odstředění tvarohu, sloužila jako lék proti žaludečním potížím, stejně jako samotné kysané mléko. Tvaroh se používal také při popáleninách či zánětech, vytahoval horkost. Nachlazení a rýma se jinak léčily napařováním nad horkou vodu či koupelí nohou v horkém lavoru. 

Víte, že léčit lze i mravenci? 

Za posvátné považovali lidé včely, a to zejména kvůli jejich vosku, z nějž se vyráběly svíce do kostelů. Med byl ale zejména jediným přírodním sladidlem a také důležitým lékem při nachlazení. Nejen včely ale pomáhaly v léčbě. Na revma používali lidé roztok režné, ve které nechali vylouhovat lesní mravence! Pokud nebyla po ruce režná, nechali se lidé mravenci prostě poštípat a potřísnit jejich kyselinou položením rukou do mraveniště. A bylo po revma! 

Od čeho si lidé nedokázali sami pomoci, to byla bolest zubů. Pokud nepomáhaly obklady či výplachy kořalkou a horkým mlékem, zubaře obvykle nahradil kovář nebo soused s kleštěmi, který prostě bolavý zub vytrhnul. Horší to bylo s úrazy. Často nemocný kvůli nedostupnosti lékařské péče vykrvácel, případně zemřel na vnitřní poranění. Dříve než lékař, který byl kolikrát vzdálený několik desítek kilometrů od horských samot, obvykle ke zraněnému dorazil kněz, který mu poskytnul alespoň poslední pomazání. 

Místo zdravotního pojištění máslo a vajíčka 

O něco lepší to bylo se zlomeninami – v horských oblastech se vždy našlo několik šikovných „umělců“, kteří dokázali zlomené končetiny narovnat a napravit tak, že se někdy i zcela zahojily. Když už nebylo vyhnutí a zavolal se na pomoc lékař, chudí horalé mu obvykle platívali v naturáliích, protože neměli peníze na pojištění či platbu léčby. Takže lékař odcházel s kouskem másla, vejci, uzeným masem nebo kořalkou. 

Možná nám dnes některé praktiky staré sto a více let přijdou úsměvné nebo těžko uvěřitelné. Všechno se určitě doma na koleně vyléčit nedá. Ale věřte, že některé staré způsoby jsou možná účinnější a šetrnější k našemu organismu než tablety a přípravky, pro které si pohodlně dojdeme do lékárny s předpisem od lékaře. Nehledě na skutečnost, že mnoho léčivých přípravků vzniklo právě na základě bylinných extraktů a jejich léčivých účinků.

Šárka Kunická

Foto: Pixmac

Přidat příspěvek

Nový příspěvek

 required:
required:
required:
 
Zatím zde nikdo nepřispěl